Dalším z malých, skoro až pokojových vrtulníků je Walkera 4G3. Podívejme se na její tuningovou verzi s označením „Metal“.

David Pávek tak dlouho koukal na internetu na Walkeru 4G3 a čekal na zkušenosti jiných modelářů, až se zakoukal do její vylepšené verze 4G3 Metal. Ta má mít menší vůle v řízení. Ať zjistíme, jestli tomu opravdu tak je, dejme slovo Davidovi.

Když jsem poprvé viděl tento vrtulník na internetu, hned mi bylo jasné, že ho musím mít. Chvíli jsem čekal na osobní zkušenosti jiných modelářů, pak se objevila verze v kovu, která má údajně znatelně menší vůle, tak jsem neváhal a objednal.

Walkera 4G3 je zřejmě nejmenší sériově vyráběný vrtulník s kolektivem, čili má zvládat lety na zádech. V krabici najdeme vše potřebné k letu, kromě osmi AA (tužkových) baterií do vysílače. Přibaleny jsou i náhradní listy, vrtulka a malý imbusový klíč, redukci k simulátoru z 3,5mm jack na klasický „Walkerácký“ konektor a samozřejmě návod.

Zátiší s vysílačem.

Vrtulník na první dojem působí velmi chatrným dojmem, ale opak je pravdou – je velice odolný. Pohon hlavního i ocasního rotoru obstarávají stejnosměrné motory, dnes se již dá koupit verze se střídavým motorem. Lyžiny jsou z tenkého ocelového drátu, který je velice pružný, ale dá se také v ruce lehce ohnout. Listy hlavního rotoru jsou zřejmě z pěnového polystyrenu a potaženy folií, vydrží poměrně hodně, ovšem na asfaltu či jiném zpevněném povrchu se oštípají konce. Doma také nevydrží vše, pokud létáme na „stunt“ režim a včas ho nevypneme, také se oštípou. V krabici ale máme přinejhorším náhradní. Kabina je z lexanu, při častém odnímání kabiny se však výlisky pro lyžiny zohýbají, ale to ničemu mechanicky nevadí. Přijímač, gyro a regulátory hlavního a ocasního motoru jsou uloženy v jedné řídící jednotce, na té se dají nastavovat výchylky serv a mix otáček hlavního a ocasního rotoru.

Vysílač je klasický setový, ale přesto je programovatelný a to přepínači pod krytem. Například, když přesuneme přepínač (DIP) u čísla 10, potenciometry na přední straně vysílače měníme křivku plynu. Nastavíme ji dle svých potřeb u každého režimu zvlášť. Zmíněné letové režimy jsou dva, a to stunt a normal. V normal režimu se při staženém plynu rotor netočí, plyn jde s kolektivem dle nastavení (to tovární mi v tomto módu vyhovovalo, pouze jsem si pozměnil nastavení gyra). Ve stunt režimu se rotor točí stále, jen se mění výkon motoru dle polohy páky plynu. Já jsem si nastavil ve středu 80% výkonu motoru (v základním nastavení je 60%), snížil jsem náběh listů, protože byl zbytečně velký a při plném plynu se motor zadusil, a stejně jako v normal režimu jsem si pozměnil nastavení gyra. Letové režimy se mění přepínačem, který je umístěn na pravé části vysílače (při pohledu z vrchu), na druhé straně vysílače je přepínač „Gear“, který nám zde k ničemu neposlouží. Bohužel mi zde chybí autorotace, takže vždy je třeba přepnout do režimu normal a stáhnout páku plynu k sobě.

Padne přímo do ruky.

První let proběhl doma v obýváku. Při prvotním trimování jsem si ťukl o židli, ale vrtulníku ani listům se nic nestalo, takže se letělo dál. Na normal režim byl vrtulník pěkně klidný a k mému údivu docela stabilní. Když jsem přepnul do stunt režimu, otáčky výrazně stouply a vrtulník byl divočejší. Když jsem vrtulník vzal poprvé ven, mírně foukalo, ale i tenhle prcek větru docela odolává. Oproti Lamě V4, kterou jsem měl také s sebou, si vedla lépe. Při prvním pokusu obrátit model na záda, kdy jsem měl tovární nastavení, jsem zabral za kolektiv a mírně přitáhl výškovku k sobě. Model se však neobrátil, gyro nevyrovnávalo tak, jak by mělo a vrtulník se roztočil. Při ubrání kolektivu a zpětnému náběhu otáček se Walkera přestala točit, takže se štelovalo a štelovalo. Poté už se vrtulník „s rozjezdem“ na záda dostane, ale klasicky (přehození přes výškovku) se mi model na záda nepodařilo dostat. Ještě bude potřeba doladit nastavení. Během letu je stále třeba trimovat vrtulku, ovšem ne nějak výrazně.

Walkera 4G3 Metal

S modelem na zádech moc nelétám, parkety „neleštím“ a to vše proto, že si ještě potřebuji nastavit gyro. Určitě ale lze zalétnout akrobacii, pokud je to nastaveno tak, jak má být. Se střídavým motorem určitě bude létat zas o něco lépe, výkonu bude o něco více, letové časy budou delší (ty jsou nyní dle stylu 6-7 minut), doba nabíjení s dodávaným nabíječem cca 45 min.

Porovnání velikosti modelu s mobilním telefonem.

Začátečníkům však model doporučit nelze. Minimálně ten, kdo zvládá dvourotorový vrtulník a pilně trénuje na simulátoru, může se pokusit o první kroky s Walkerou. Začínat je ale nutné v Normal režimu, stunt vyzkoušet až o hodně později a pochopitelně nechat seřídit od někoho zkušenějšího.

Pár mínusů by se ovšem našlo. Prvním budou stejnosměrné motory, které výkonově sice stačí, ale po nějaké době zkrátka ztratí výkon a je potřeba objednat nové. To ale není to nic zas tak závažného, nový motor je záležitostí dvou set korun, popřípadě dokoupit střídavý motor s regulátorem za cca osm set korun. Jako další mínus bych uvedl nutnost pohrát si s nastavením v případě, že chceme létat s vrtulníkem akrobacii. Ale to už se mísí s plusem, že se na vysílači dá nastavovat gyro, křivka, náběhy atp., což u většiny setů nebývá. A zřejmě poslední mínus je autorotace, která zde chybí.

Létání venku je opravdu možné.

Walkera 4G3 je tedy vhodná do bytu na základní poletování, pro zkušené už i na akrobacii v bytě, výborně si lze zalétat i v menší tělocvičně popř. za slabého větru venku. Nyní ji lze zakoupit v několika verzích, a to v plastové se stejnosměrnými motory, kovové se střídavým motorem a kovové se střídavým motorem a programovatelnou, osmikanálovou vysílačkou.

David PÁVEK