Na „takové to domácí létání“ jsem si pořídil mikrovrtulníček Blade MCX. Když mi přišel a viděl jsem, co obsahuje krabice a hlavně jak je vrtulníček malý, měl jsem v něj trochu nedůvěru.

Jak jsem se přesvědčil, šíleně jsem se mýlil

Krabice od modelu. Delší doba skladování je na ní už vidět.

Obsah balení. Chybí zde jen tužkové baterie, které už dávno dosloužily.

Protože jsem již vlastnil vysílačku Spektrum DX7, pořídil jsem si verzi BNF (Bind And Fly), čili „spáruj a leť“. V nepříliš velké krabici byl již sestavený vrtulník, jedna pohonná baterie, nabíječka, šroubováček a náhradní díly pro opravu a dokonce i čtyři alkalické baterie do nabíječky. Opravdu tedy stačí vzít svou vysílačku, spárovat ji a během pěti minut již můžete vrtulník vesele prohánět po pokoji.

To hlavní, co nás zajímá.

Pohled zhora.

Vrtulník je dvourotorový, kdy spodní rotor je ovládán pilotem a horní slouží pro stabilizaci. Celá jeho konstrukce je velmi titěrná, ale dobře vymyšlená a zpracovaná. Příkladem může být „podvozek“ vrtulníku spolu s držákem baterie. Výrobce již dopředu počítal s možností ne zrovna jemného přistání, a tak jsou lyžiny jednoduše vyměnitelné.

Detail jednoduché montáže spodní části vrtulníku. V případě nehody se dá jednoduše vyměnit.

Všechna elektronika vrtulníčku je na jedné desce plošných spojů a obstarává všechny funkce. Je zde přijímač, gyroskop, regulátory pro dvojici pohonných motorů a i dvě miniaturní serva, která slouží k řízení cykliky.

Elektronika v modelu.

Elektronika v modelu.

Před prvním letem jsem pro jistotu dal nabít malou pohonnou baterii modelu. Jedná se o Li-pol článek o udané kapacitě 110mAh, který vydrží napájet vrtulník přibližně osm minut a doba nabíjení se pohybuje kolem dvaceti minut.

Porovnání velikosti nabíječky a baterky s klasickou tužkovou baterií.

O nabíjení se stará dodaná nabíječka, která je napájena čtyřmi tužkovými bateriemi. Je jen otázkou, jestli je to výhoda nebo ne. Na jednu stranu není závislá na připojení k elektrické síti, na druhou stranu baterie v ní nevydrží do nekonečna. Stav nabíjení je signalizován led diodou. Ve chvíli, kdy je pohonná baterie téměř nabitá začne blikat a tím signalizuje, že nabíjení se blíží ke konci. Rychlost blikání je ke všemu proměnlivá. Čím více je pohonný akumulátor nabitý, tím delší interval je mezi jednotlivými záblesky diody.

Systém nabíjení je vymyšlen relativně dobře. Drážka pro zasunutí baterie do nabíječe nedovolí baterii přepólovat a pro správné vložení není třeba žádná síla. Jediné, co výrobce nevyřešil příliš dobře je vytahování baterie. To je v případě originální baterie opravdu nepříjemné a při méně opatrné manipulaci hrozí i poškození akumulátoru. Tento nedostatek lze ale elegantně vyřešit kouskem lepící pásky, za kterou budeme baterii vytahovat.

Nepraktičnost vytahování baterie

Jednoduchá úprava pomocí lepící pásky.

Při párování jsem postupoval přesně podle návodu, ale ani po třech pokusech se mi nepovedlo vrtulník s vysílačkou spárovat. Zkusil jsem tedy nečekat na blikání diody vrtulníku. Vysílačku jsem zapnul v párovacím režimu ihned po připojení baterie k modelu a spárování proběhlo hned na první pokus.

Úprava pro noční létání od výrobce. Na obrázku je dobře vidět svit diody modelu, která signalizuje různé stavy vrtulníku.

Vlastní létání s vrtulníkem je opravdová lahůdka. Veškeré seřízení je provedeno již z výroby a proto stačí jen přidat plyn a vrtulník se ladně vznese. Díky svým protiběžným rotorům je velmi stabilní a visí (stojí) ve vzduchu téměř nehybně, bez jakýchkoli zásahů pilota. Zde se projevila i kvalita gyroskopu, kterým je vrtulník osazen. Pracuje v režimu „heading lock“, což znamená, že udržuje stále stejný směr vrtulníku. Ten se díky tomu nechová jako větrná korouhev, ale směřuje přídí stále na stejné místo. Ani větší průvan vrtulník neotočí, ale jen jej „odfoukne“ ve stejné poloze kousek dále.

Pro ovládání vrtulníku slouží čtyři kanály, což znamená, že je schopen se v prostoru plně pohybovat. Jako pilot můžeme ovládat výšku letu (nahoru/dolů), letět dopředu a dozadu, otáčet vrtulník kolem osy na obě strany a také ho naklopit a přesouvat se bokem. Model tedy dovoluje vše, co skutečný vrtulník.

Detail cykliky, která se stará o ovládání spodního rotoru.

Jelikož hlavním místem k létání jsou místnosti, je tomu uzpůsobeno i ovládání cykliky. To se zprvu zdá relativně „tupé“, ovšem již po krátké době létání se toto nastavení ukázalo jako velmi výhodné. Stěna pokoje se opravdu dokáže přiblížit o dost rychleji, než by člověk čekal. Nějaké té havárii se také nelze vyhnout. Ale i přes své malé rozměry je vrtulník téměř nezničitelný.

Nehod a pádů má na svém kontě již nepočítaně, ale nikdy se mu nic nestalo. Přežil dokonce i pád přímo za šatní skříň. Při prudších nárazech a pádech se občas vysmekne horní stabilizátor ze svého unašeče na hřídeli. Když se to stalo poprvé, všiml jsem si, že na stabilizační tyči chybí šroubek. Jsem ale rád, že tam není. Místo opětovného nasouvání stabilizátoru bych měl za sebou již jeho několikerou výměnu.

Detail stabilizátoru. Nad ním je vidět místo pro pojišťovací šroub, který chybí.

Takto vypadá stejné místo po těžší havárii. Kdyby tam šroubek byl, držák by již několikrát prasknul.

Blade MCX je opravdu určen jen do uzavřených prostor. Samozřejmě mi to nedalo a vzal jsem ho i ven. I když bylo opravdové bezvětří, tak s ním moc létat nešlo. Pokud se vrtulník vzdálí na více jak 5 až 10 metrů, potom již není znatelná jeho poloha (není vidět, kterým směrem letí) a v nejlepším případě celý let končí tvrdším přistáním, ne-li rovnou řízeným pádem. I mírný vánek je schopen model odnést „mimo dosah“ během krátké chvíle a návrat k výchozímu místu je často nemožný.

Při konečném hodnocení jsou zápory v menšině. Jediné, co se dá vytknout je špatně vyřešené vytahování baterie z nabíječky. Ale i toto se dá jednoduše vyřešit. Také je obtížné létat venku. K tomu ale není Blade MCX primárně určen, takže se vlastně nedá považovat za zápor.

Mezi hlavní klady lze zařadit velmi výborně fungující gyroskop, který nedovolí modelu změnit směr bez příkazu z vysílače. Také konstrukci nelze než vychválit. I když vypadá titěrně, vydrží mnohem více, než by se zdálo. V neposlední řadě je nutné vychválit i nastavení ovládání. Je nastavené tak akorát pro létání v místnosti.

Závěrem lze napsat, že tento vrtulník je velmi univerzální a ocení ho každý od úplného začátečníka až po profesionála, který již má nalétáno mnoho hodin s jinými stroji. Jeho vhodnost do bytu a hlavně neuvěřitelná stabilita dovoluje vštípit si základní návyky při létání. I člověk úplně netknutý modely dokáže vrtulník ovládat během několika minut po seznámení se s vysílačkou.

Pro již zkušenějšího letce může sloužit jako ideální tréninkový nástroj místo simulátoru. Sice nedovolí žádné větší akrobatické obraty, ale třeba takové couvavé zatáčky či osmičky se s ním dají trénovat naprosto hladce.

A profesionál po něm může rád sáhnout v případě, že se venku doslova čerti žení a abstinenční příznaky po venčení větších modelů se již začínají projevovat.

Vrtulník koupíte třeba tady.

Kam dál?
O bráškovi tohoto modelu, vrtulníku Blade mSR si můžete přečíst v článku Recenze: Mikrovrtulník Blade MSR.
O párování modelu a vysílačky píšeme v článku Jak spárovat Blade mCX, nebo mSR a Spektrum DX5e / DX6i / DX7.