Jako majitel malého vrtulníku Blade mCX jsem se těšil na novinku, která se nedávno objevila na trhu. Tou je stejně malý bráška mCX, další mikro-vrtulník Blade mSR.

Jak vypadá a jaké jsou první dojmy po jeho pořízení?

Blade MSR v celé své kráse.

Protože již mám vysílač, který je vhodný pro ovládání modelu, pořídil jsem si verzi Bind and fly, která obsahuje vše až na vysílač. Hned, jak jsem krabici s modelem dostal do rukou, nedočkavě jsem ji rozbalil a začal jsem její obsah trápit a testovat. Ihned na začátek můžu říct, že první dojmy jsou vynikající.

Už potisk krabice je zajímavý.

Po otevření krabice nalezneme v prvním patře návody (včetně českého) a zdroj k nabíječce. Na rozdíl od příslušenství k dvourotorovému modelu je k Blade mSR rovnou dodávána čtyřkanálová nabíječka (dokáže najednou nezávisle na sobě nabíjet čtyři baterie), která může být napájena i přes adaptér. Odpadá tak neustálá potřeba tužkových baterií pro nabíjení.

Horní patro balení, návod a adaptér k nabíječce.

Po zvednutí vrchního patra už najdeme to hlavní, co nás zajímá. Již zmiňovaná nabíječka, nějaké to příslušenství a hlavně vlastní vrtulník Blade mSR a dvě baterie. Pro opravy a nastavení se dodává malý křížový šroubovák, náhradní vrtulka zadního rotoru, náhradní stabilizátor (pádla), několik gumiček pro zajištění kabiny, náhradní táhla, přípravek pro správné nastavení cykliky a ještě několik drobností. Je vidět, že výrobce myslí na vše a připravil náhradní díly pro případ prvních havárií.

A spodní patro, model, nabíječka, baterie a příslušenství.

U baterií je vidět také určitý posun, již v základu jsou dodávány dvě baterie, takže létat se dá hned déle. Jedná se o jednočlánkové Li-pol baterie s udávanou kapacitou 120mAh (ta je oproti původní u mCX o 10mAh vyšší). Po několika prvních letech jsem zjistil, že je možné vrtulník udržet ve vzduchu šest až sedm minut na jedno nabití, což je podle mého názoru tak akorát. Narozdíl od svého brášky není Blade mSR již tak hodný a létání s ním vyžaduje přece jen více pozornosti.

Zátiší s vrtulníkem a vším k jeho pohonu.

Ještě se na chvíli zastavím u nabíječky. To, že zvládá nabíjet nezávisle na sobě čtyři baterie jsem již zmiňoval. Zajímavá na ní je i možnost dvojího napájení. Pro použití v blízkosti zásuvky je vhodné použít dodávaný adaptér. Pokud se rozhodnete vzít tuto hračku na výlet, není nic ztraceno. Do nabíječky stačí vložit čtyři baterie velikosti D (tzv. buřty) a nabíječka je připravena k použití kdekoliv.

Nabíječka a baterie.

Jak je u mikromodelů Blade zvykem, je cyklika sice mírně zjednodušená, ale stále dobře zpracovaná. Použitím listů s neměnným úhlem náběhu odpadá potřeba jednoho serva a je tak možné použít pouze dvě. Cyklika je ovládána jedním servem pro každý směr (někdy je tento typ označen jako 1 SERVO). Zjednodušeně to znamená, že klopení je ovládáno jedním servem (kanálem) a klonění druhým. Pro klesání/stoupáním se používá změna otáček rotoru. Popravdě, neumím si představit, že do tak malého vrtulníku by se podařilo vměstnat jiný typ.

Detail cykliky.

Celé řízení vrtulníku je na jedinné desce plošných spojů. Jedná se o jednotku 5-v-1, kde jsou spolu přijímač, serva, regulátory motorů a gyro. I při svých malých rozměrech jsou funkce elektroniky špičkové. Opět lze pochválit použité gyro, které pracuje v režimu heading lock a nedovolí ocasu kamkoliv uhnout ze směru letu. Na desce řízení jsou umístěna i dvě serva, která jsou proporcionální a umožňují tak ovládání cykliky v plném rozsahu svých možností, nejen skokově mezi několika polohami.

Pohled na elektroniku a cykliku.

O vyrovnání reakčního momentu hlavního rotoru se stará ocasní rotor, který je poháněn vlastním motorkem. U větších vrtulníků je sice tento způsob označován jako méně kvalitní, ale v případě takto malého modelu ani jiný případ náhonu ocasního rotoru moc nepřichází v úvahu. Řídící elektronika si s ocasním rotorem rozumí velmi dobře a veškeré své pokyny na něj přenáší téměř okamžitě.

Ocasní rotor poháněný vlastním motorkem.

Pro pohon hlavního rotoru je zvolen přímý převod z motoru na ozubené kolo. Pastorek na motoru je železný a jediné převodové kolo, do kterého zapadá, je plastové. Toto řešení slibuje jak trvanlivost (pastorek se hned nezničí), tak i jistou odolnost, protože umělá hmota svou tvárností alespoň trochu tlumí případné vibrace mezi rotorem a zbytkem modelu.

Detail převodů pro pohon.

Pokud postavíme oba brášky vedle sebe, zjistíme, že jsou si velmi podobní svými rozměry. To samé se ale nedá říct o letovém projevu. Blade MSR je živější a má i mnohem větší rozsah rychlostí, kterých může při letu dosáhnout. Díky jedinému rotoru je model také méně stabilní, ale toto je pouze průvodní jev a vztahuje se obecně ke všem jednorotorovým strojům.

Bráškové vedle sebe - Blade mCX a mSR.

Vlastní létání s modelem je opravdová lahůdka. Před prvním pořádným vzletem jsem sice vybil celou baterku pouhým poskakováním po zemi, ale to bylo spíše způsobeno mým strachem z modelu a strachem pořádně přidat plyn. Je pravdou, že několik centimetrů nad zemí je model skoro neovladatelný, to se ale razantně změní ve větší výšce. Vrtulník se najednou uklidní a je jako beránek. Sice jsem se ještě pořádně nepodíval zblízka na elektroniku, ale stále se nemůžu zbavit dojmu, že výrobce do modelu implantoval V-stabi, gyrobot, či podobný stabilizační systém. Jinak si totiž neumím vysvětlit jeho chování, kdy ve visu není skoro třeba zásah do řízení a při poletování po místnosti letí model opravdu tam, kde chce pilot a ne model.

Jaký je tedy můj první dojem z modelu Blade mSR? Odpovědí je, že velmi kladný a jsem jím příjemně překvapen. Pro úplného začátečníka, který v životě vrtulník neřídil bych ho sice nedoporučil, ale všichni ostatní se s ním vyblbnou do sytosti. Jak je napsáno na krabici, mSR je ideální jako pokračovací model po dvourotorových mikrovrtulnících, ale určitě si s ním užijí i zkušenější piloti ve chvílích, kdy nemůžou kvůli počasí létat s většími modely venku.

Protože ve chvíli vzniku tohoto článku je u mě model jen velice krátce, je příliš brzo na jeho hodnocení. Ikdyž jsou první dojmy z něj více, než slibné, pouze čas ukáže, jestli jsou správné. Pokud to počasí dovolí, vezmu vrtulník prolétnout i ven (na videu od výrobce s ním venku létají bez problémů) a teprve potom se ukáže, jak na tom vrtulník opravdu je. Samozřejmě se se vším po čase pochlubím v dalším článku.

Jak jsem se již zmiňoval tak vrtulník lze zakoupit ve verzi BnF (bez vysílačky, můžete použít jakoukoli Spektrum DSM2 – u nás populární DX5e, DX6i atd., ale také svoji vysílačku z mCX!) ale rovněž je k dispozici RTF (tedy s vysílačkou, můžete si zvolit mezi plynem na pravé nebo levé ruce). Vrtulník koupíte třeba (jako já) tady.

Kam dál?
O bráškovi tohoto modelu, vrtulníku Blade mCX si můžete přečíst v článku Recenze: Mikrovrtulník Blade MCX.
O párování modelu a vysílačky píšeme v článku Jak spárovat Blade mCX, nebo mSR a Spektrum DX5e / DX6i / DX7.